Pátrací pes je oproti mne šuvix. Už viete, že som sa v snahe uchopiť genia loci neexistujúceho stredovekého pražského Josefova rozhodla skúpiť všetky vstupenky a postupne prejsť zachované synagógy. Keď som písala, že si tú atmosféru medzi dnešnými secesnými barákmi akosi neviem predstaviť, netušila som ešte, že sa do pred vyše sto rokmi zbúraného mesta predsa len dostanem!
Začnem netradične fotografiami outfitu. Takto totiž náš návštevný deň presne vyzeral - bolo chladno a sychravo, čakala nás náročná tour de synagógy, najskôr sme teda nafotili mňa a až potom sa postavili do radu na lístky.
Je jasné, že po dvoch predchádzajúcich návštevách tejto štvrte som mala veľmi dobre premyslené, čo na seba a kde budeme fotografovať. Zladila som sa s plotom Maiselovej synagógy 😎.
Maiselova synagóga
Na prvý pohľad sa stavba ani nejaví ako veľmi stará, postavená však bola v rokoch 1590-92 v renesančnom štýle. Jej zakladateľom bol primas pražského Židovského města Mordechaj Maisel, ktorého hrob sme objavili na Starom židovskom cintoríne. Písala som o tom v minulom článku TU.
Mordechai Maizl převzal matčin obchod železem a zvelebil ho záhy tak, že byl jedním z nejpřednějších v Židovském Městě, ano v celé Praze. Mladý kupec se přičinil a Pánbůh dal požehnání. Mordechai Maizl stal se záhy zámožným; nezpyšněl však a nezatvrdil se ve svém srdci. Na chudé pamatoval vždy, rozdával hojné almužny a dary a ujímal se nevinně zchudlých a zadlužených, jež z vězení vykupoval. I stalo se, že jednou v létě, bylo přede žněmi, přišel k němu do krámu nějaký sedlák, kterého neznal. Sedlák si vybral náčiní zbrusu nové, kosy a srpy, ale dodal hned, že teď přede žněmi nemá peněz, aby Maizl byl tak hodný a zboží to mu uvěřil. A Maizl, jemuž se zdál sedlák vpravdě poctivý, dal mu ty vybrané věci na dluh. Sedlák, tím potěšen, pravil:„Nu, věru, jsi hodný člověk, že mně neznámému věříš. A víš-li co, mám doma starou, železnou truhlu, tuze těžkou. Nemohu ji otevřít, dost jsem se namáhal. A nepotřebuju ji. Tu ti přivezu a dám na dluh.“ Třetího dne přijel s truhlou. Byla skutečně velmi těžká a vážila tolik, že sedlák jejím železem nejenom svůj dluh zaplatil, ale ještě něco na hotovosti dostal.Pozdě navečer chtěl Maizl železnou truhlu otevříti. Ale jen dláto založil, jen kladivem uhodil, a víko samo odskočilo a se vymrštilo. A pod víkem! Maizl žasl, trnul, jako oslněn hleděl na spoustu zlata a stříbra, jehož byla železná truhla plná. Mladý kupec se zaradoval, než ihned se vzpamatovav, spustil víko, truhlu zavřel, a žádnému nic neřekl, ani své ženě. Čekal den, týden, měsíc, že sedlák se rozpomene a že přijde pro svůj poklad. Ale měsíce míjely a nikdo nešel, nikdo se nehlásil. Maizl sedláka neznal, ani nevěděl, odkud je. Když pak minul rok, počal Maizl pokladu užívati jako svého.První, co učinil, bylo, že došel k vrchnímu rabínu a odevzdal mu velkou část peněz, aby za ně vystavěna byla nová synagóga. Vyhradil si však, aby se nikdo nedověděl, že on ty peníze na stavbu věnoval. Než když stavba byla dokonána a nová modlitebna vysvěcována, prohlásil rabín veřejně přede všemi v nové synagóze, kdo ji vystavěl, a ukázal na Mordechaia Maizla, stojícího skromně v koutku.
V roku 1689 synagóga pri požiari ghetta vyhorela a následne bola
niekoľkorát prestavovaná, jej súčasná podoba je neogotická. Slúži ako
múzeum a ako koncertná sieň. Okrem vzácnych zbierkových predmetov si v
nej návštevníci môžu na dotykových obrazovkách prelistovať staré
hebrejské rukopisy alebo si v databáze vyhľadávať významné židovské
osobnosti.
Ja som však vrástla do zeme pred obrovskou ústrednou obrazovkou. Bolo na nej pôvodné Židovské město a kamera sa prechádzala uličkami alebo nadlietavala nad strechami. Niečo neuveriteľné, skutočne som sa nemohla odlepiť z miesta!
Staronová synagóga. Vľavo od nej sa dnes nachádza Pařížská třída.
Takto teda kedysi vyzeral Josefov na začiatku 19. storočia, necelých sto rokov pred jeho asanáciou. Boli preň typické úzke, krivoľaké ulice a veľká hustota zástavby. Obrázky ukazujú jeho neskorobarokovú podobu, ktorú získal po požiari v roku 1754.
Bohužiaľ, fotoaparát nedokázal ostro zachytiť rýchlu virtuálnu prechádzku mestom, pár obrázkov mi však vyšlo.
Stredoveké mesto ako na dlani. Komu sa podaril takýto husársky kúsok?
Langweilov model Prahy
Podkladom pre ohurujúce video je unikátny exponát Muzea hlavního města Prahy - z papierovej lepenky ručne vyrobený model historického jadra metropoly. Na približne 20 m2 sú tu verne zobrazené domy v detailnej podobe (okolo 2000 domov!), akú mali pred stoosemdesiatimi rokmi, vrátane stoviek zbúraných domov Židovského města, Starého Města a nedokončenej Katedrály sv. Víta.
Model vytvoril zamestnanec pražskej Univerzitnej knihovne Antonín Langweil v rokoch 1826 - 1837. Svojej neobvyklej záľube venoval všetok svoj voľný čas a peniaze. Napriek tomu, že bolo jeho dielo už vo svojej dobe obdivované mnohými vzdelancami, Langweil nenašiel mecenáša, umrel v chudobe a svojej rodine zanechal len dlhy a toto nedokončené dielo.
Až dnešná doba dokázala oceniť skutočný význam prvotriedneho dokumentu a nevšedného umeleckého diela. V
rokoch 2006 - 2009 bola vytvorená digitalizácia modelu, z ktorej časť
sa premieta v Maiselovej synagóge. Len pre zaujímavosť: na "prechádzku"
uliciami mesta bola použitá lekárska kamera, ktorá sa používa pri
laparoskopii.
Model som už naživo videla, ale to som ešte nepísala blog. Ha, ďalšia téma na niektorý víkend. Nájdete ho v hlavnej budove múzea: Na Poříčí 52, 180 00 Praha 8. Pridávam zaujímavé video, v ktorom sa o makete dozviete viacej:
Outfit:
Pod kabátom mám ešte schovaný tmavomodrý sveter, aby mi nebola zima-zimenka.
Kabát: Zara
Nohavice: Lindex
Tričko: Tchibo
Šál: no name
Topánky: Vagabond
Taška: Replay
Úryvok z povesti: Alois Jirásek: Staré pověsti české
Fotografia modelu a video: Muzeum hlavního města Prahy
Súvisiace články:
Zmiznuté mesto pražské, Cesty bez návratu
Ten model je úžasný. Dovedu si představit, co to dalo práce, má škole jsme také dělali modely z papíru, ale pochopitelně ne takhle rozsáhlé.
OdpovedaťOdstrániťOutfit se mi líbí, modrá je vždycky dobrá a modrá s modrou dvakrát dobrá.