Ženy na vedlejší koleji


Podle statistik v roce 2012 v České republice pobývalo kolem jednadvaceti tisíc žen migrantek mezi padesáti a šedesáti lety. Žen ve věku 60 až 70 let bylo méně než 9 tisíc a těch o dekádu starších, jen tři tisíce tři sta. Takže kolem 13 procent z celkového počtu cizinců. Jistě, nejvíce pracovních imigrantek a imigrantů přichází ve věku mladším a produktivním, jenže od prvních imigrantských vln uběhlo už více než dvacet let. Zestárla nejen česká společnost, ale i ta imigrantská. Včetně žen, které se, zdá se, ocitly na vedlejší koleji.

Cizinky v České republice mnohdy nemají lehké postavení − nejeden výzkum naznačil, že je na trhu práce sužuje nerovné postavení nejen jako žen, ale i jako imigrantek. Mimo jiné vydělávají méně peněz než muži imigranti. Jaký vliv na jejich život má zvyšující se věk? Multiplikují se problémy, nebo pokročilá léta přinášejí úlevu? Na to jsem se ptala šedesátileté Tamary Selebinky, učitelky hudby z Ukrajiny. Bylo jí 47 let, když se rozhodla odejít z domova. Momentálně je bez práce. „Tam u nás byla opravdu viditelná ekonomická krize. Já jsem pracovala v umělecké škole, žila jsem sama s malou dcerou a dva tři měsíce jsme nedostávali plat. Dozvěděla jsem se, že by se dalo někam odjet do zahraničí a začít lepší život. Tady mám už trochu napracováno, ale samozřejmě to nestačí. Příští rok už budu mít důchodový věk, možná že to dohromady s ukrajinským důchodem nějakou snesitelnou částku dá. Dům, co jsme na Ukrajině měli, jsme bohužel museli prodat, a nemáme se kam vrátit.“






Skupina imigrantek ve zralém věku je sice poměrně malá, potýká se ale s dost velkými problémy. Týká se to žen v předdůchodovém, ale i v důchodovém věku. O tom, jaká je jejich pozice na zdejším trhu práce, mluví Pavla Jakymčuk, sociální pracovnice komunitního centra InBáze. „Je velmi složitá, velmi těžko nacházejí uplatnění. Často čelí nástrahám vykořisťování, dostávají výpovědi kvůli věku, těžce shánějí novou práci. V InBázi jim nabízíme pracovní poradenství, probíráme společně, jakým způsobem hledají zaměstnání a jestli se v tom dá něco zlepšit. Existují brigádnické agentury, kde vám dají dohodu o provedení práce, dohodu o provedení činnosti a žena se tam může zkusit registrovat, získávat alespoň nějaké krátkodobé práce. Mohou třeba hlídat děti. Hodně žen všeobecně pracuje v úklidových agenturách. Teď je takový boom průvodců v cestovním ruchu a zabírají i překlady, práce v restauraci, vaření národních pokrmů.“

Džana Popovičová z Organizace pro pomoc uprchlíkům byla koordinátorkou projektů, které měly za cíl samozaměstnávání žen v předdůchodovém věku. Říká, že řada z nich se dala na podnikání: „Jestli se cizinka v předdůchodovém věku dostane na úřad práce, tak má prakticky minimální šance, že najde zaměstnavatele, který by ji zaměstnal. Tady vůbec nejsou připravena pracovní místa pro tento věk. V Německu, ve Francii a Belgii už se na tom hodně pracuje, spousta zaměstnavatelů nabízí zkrácenou pracovní dobu, možnost zaměstnávání na několik hodin, na půl úvazku a podobně. V ČR je zatím takových zaměstnavatelů minimum. Stávalo se, že klientka kdysi uzavřela pracovní smlouvu na menší mzdu a zbytek dostávala v hotovosti. Takový přístup se především hodil zaměstnavatelům. Pro ni možná bylo důležité to, že má zaměstnání, vůbec nepřemýšlela o tom, že přijde čas, kdy bude žádat o důchod a že jí ty peníze budou chybět při výpočtech. Většina klientek, které k nám chodí, mají prakticky minimální důchod.“

Působí to depresivně, ale jiný obraz cizinek-seniorek získáte v klubu Babí léto v komunitním centru InBáze, kde se tyto ženy setkávají pravidelně spolu s Češkami. Považují se za nestárnoucí ženy, povídají si o všech možných tématech, která je spojují, o rodině, lásce, zvycích, mravních hodnotách, zpívají, chodí na různé kulturní akce, výlety… Jen o důchodu nemluví, protože prý zapomněly, že jsou důchodkyně – mají hodně energie, elánu, chuť k životu. O důchodu se radí na sociálním oddělení InBáze a o tom Pavla Jakymčuk říká: „Většinou moc informací nemají. Některé z nich třeba už pobírají důchod v zemi původu a přijdou se zeptat, jestli se dá důchod přesunout sem do ČR. Největší roli hraje otázka, jestli země původu má s ČR uzavřenou mezistátní bilaterální dohodu. Pokud ano, důchod lze propojit. Pak je druhá skupina žen, jejichž země s ČR smlouvu nemá, a tím pádem se vlastně počítají jenom ty roky odpracované tady v Čechách.

Devět měsíců nebo rok obvykle trvá řízení o starobním důchodu a za tu dobu cizí žadatelé nemají právo na zálohu. Musí se obracet buď na úřad práce, nebo se doprošovat dávek v hmotné nouzi. „Ta dávka v hmotné nouzi se skládá ze tří dávek, příspěvku na živobytí, ten je v této chvíli 2730 Kč, doplatku na bydlení, pak se jedná o dávku mimořádné okamžité pomoci. Mimo dávky hmotné nouze existuje například příspěvek na bydlení. Zdravotní pojištění se řeší přes úřad práce. Jinak je to u těch, kteří nemají trvalý pobyt. Situace pro ni je velmi nepříznivá, protože na dávky sociální státní podpory nedosáhne z různých důvodů a musí vlastně hradit komerční pojištění. Případně pokud byla „sloučena s rodinou“, tak její rodina deklaruje, že mají dostatečné prostředky, aby tady mohla zůstat. Pokud prostředky nemá, měla by se podle legislativy vrátit zpátky do země původu. Často se zadlužují, aby se vůbec udržely v bytě nebo měly na jídlo, životní potřeby. Na druhou stranu lidé nezůstávají bez podpory, systém výplaty dávek státní sociální podpory, jakkoliv k němu můžeme mít výhrady, funguje.“

Dát tuto složitou problematiku do objektivních souvislostí se rozhodlo SIMI neboli Sdružení pro integraci a migraci. Díky programu Nadace Open Society Fund Praha, který je financován z Norských fondů, zahájilo dvouletý projekt Ženy na vedlejší koleji. SIMI na projektu spolupracuje s Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy a také s univerzitou z norského Bergenu. Celá řada těchto témat a dilemat se teď má transformovat do výzkumných otázek. Doktorka Petra Ezzeddine z Fakulty humanitních studií je vedoucí výzkumného týmu: „V ČR doposud takový výzkum proveden nebyl. Vycházíme z praxe právníků a právniček ze SIMI, kteří řešili každodenní problémy této skupiny imigrantek. Výzkum bude kvalitativní a bude přímo vycházet z výpovědí těchto žen. Potřebujeme dost času na zpracování dat, takže budeme pracovat s menší skupinkou žen, ale získáme od nich hlubší informace. Předpokládáme, že budeme komunikovat s 40 až 50 migrantkami. Ve výzkumu se primárně zabýváme ženami z bývalé Jugoslávie, protože tato skupina je vnímaná jako velmi úspěšně integrovaná do české společnosti. Zároveň se ale jako jedna z prvních potkává s problémy souvisejícími se stárnutím. Pokusíme se zachytit jak předdůchodové, tak i jejich důchodové období.“

Pavla Hradečná, programová ředitelka Sdružení pro integraci a migraci, míní, že tato skupina žen opravdu zůstává zcela stranou zájmu českého státu: „S lehkou nadsázkou by se dalo říci, že česká společnost ještě nepostřehla, že ta skupina žen může mít nějaké specifické problémy. Tady je potřeba podívat se na to v kontextu celého přístupu ČR k otázce rovnosti žen a mužů. I tady ČR pokulhává, což je zřetelně vidět právě na trhu práce. Vzhledem k tomu, že si problém uvědomujeme a každodenně se setkáváme s ženami migrantkami, rozhodli jsme se zamezit negativním důsledkům jejich nepovedené integrace. Chceme pomoci ženám, posílit jejich postavení ve společnosti, zajistit jim rovná práva a samozřejmě chceme i přiblížit téma genderu v migraci.

Chceme se zaměřit na výzkum v kategorii žen nad 60 let, věnovat se analýze veřejných politik, a pokusíme se i pomoci zlepšit vzdělání sociálních pracovníků, kteří potom budou přicházet s těmito ženami do styku. Velkou část našeho projektu bude tvořit i komunikační kampaň, protože se domnívám, že informovaná veřejnost nám potom může pomoci tlačit na změnu legislativy.“ Bez legislativních změn se tento problém vyřešit nedá. SIMI chce předejít problémům jako je třeba bezdomovectví nebo totální chudoba a život na okraji společnosti, které jsou známé ze států s delší migrační historii. Je potřeba si uvědomit, že s vyšším věkem imigrantek stoupají diskriminační důvody a velice záleží na tom, jak zareaguje český stát.

BULLETIN SLOVO ČÍSLO 04/ 2014
text: Goranka Oljača

Zdroj: http://slovo21.cz/index.php/vybirame-z-bulletinu-slovo/371-zeny-na-vedlejsi-koleji-imigrantky-v-predduchodovem-a-duchodovem-veku


Baba Slováková

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára

Ďakujem vám všetkým za komentáre. Komentovať môžete i anonymne, bez google účtu. Pripojte však, prosím, aspoň krstné meno alebo pseudonym :)

Môžete sa prípadne pýtať i prostredníctvom e-mailu, rada vám zodopoviem na otázky: babieleta@gmail.com
Móda nemá vek! Zdraví Baba

Instagram