Mexická maliarka Frida Kahlo nepochybne patrí ku najvýznamnejším ženám-maliarkam 20. storočia. Hoci je viac než 60 rokov po smrti, dodnes je inšpiráciou nielen vo výtvarnom umení, ale je oslavovaná i na prehliadkových mólach. Pripravujem pre vás článok o jej extravagantnom šatníku i o vplyve jej štýlu na tvorbu dnešných módnych návrhárov.
Začiatok júla patrí výročiam narodenia i úmrtia tejto osudom ťažko skúšanej ženy. Kým sa pustím do opisu dnešnej "fashion fridománie", pomôžem si starším článkom mojej netere, ktorá Fridin život opisuje a i sama sa ňou nechala inšpirovať:
Váza Frida
Silné příběhy a
krásné věci jsou svým způsobem nesmrtelné. Mají vlastní život, ale nejlépe se
jim daří pohromadě, když se spojí v jedno umělecké dílo. Například antické
amfory; na jedné je vyobrazen zamyšlený Oidipus
stojící před hrozivou Sfingou, kterak luští její hádanku. Známe Oidipův
nešťastný osud, sfingy i takzvané oidipáky, známe kdejaké vázy i hrnce, ale nic
naplat – teprve sloučením obou prvků vznikne onen dokonalý umělecký požitek.
Snad nebudu za
domýšlivou, když po tomto kunsthistorickém úvodu uvedu svůj nesmělý pokus napodobit
nedostižné vzory, kterými byli antičtí mistři. Vlastně bych se k tomu ani
dobrovolně neodhodlala, nebýt mého táty. Sama nemám výtvarný talent, který by
stál za řeč, odjakživa tíhnu spíše k expresi tancem či psaním. Ale raději
zpět k tátovi. Ten je umělcem konceptuálním, což v překladu znamená,
že postupuje vždy podle předem daného a dobře vymyšleného plánu. Občas se ale
stává, že mu něco přece jen vypadne a pak se ocitá zcela mimo koncept. To
se přesně stalo začátkem listopadu, kdy mi vrazil do rukou hrubou neglazovanou
vázu ve tvaru bezhlavého ženského torza a řekl: „Udělej s tím něco.
Třeba indiánku nebo čarodějnici.“ A přidal mi navrch sadu akrylových barev.
„Hm, tak já to zkusím.,“ vzdychla jsem.
Doma jsem vázu
postavila na zem pod sbírku naleštěných kytar mého přítele, abych ji měla pěkně
na očích.
Co mám z té bezhlavé ženštiny udělat? To se ti, tati, fakt povedlo…
Vlastně nepovedlo, vždyť
je taková neotesaná, bez výrazného pasu a na jednu stranu i trochu křivá. Jako
po úraze. Jak se asi dá takový defekt zamaskovat? Všechny ty jednotlivé pojmy -
úraz, handicap, maskování barevnými šaty... mi najednou vnukly přesnou představu: obraz
nedostižné a celý život trpící Fridy Kahlo.
Pokud vám to jméno
nic neříká, ale občas navštívíte mexickou restauraci, tak jste pravděpodobně na
Fridu Kahlo narazili. V každé slušné totiž najdete buď fotografii padoucha
Calvery z filmu Sedm statečných, anebo obraz od Fridy Kahlo, nejčastěji
jeden z jejích autoportrétů. Zářivé barvy, temperamentní tahy, imaginace. A
to je jen náznak toho, čím vším tato neobyčejná žena prošla. Kam se hrabe všech
sedm statečných.
Frida Kahlo
Frida se narodila 6. července 1907 v mexickém Coyoacánu maďarsko-židovskému
otci a matce španělsko-mexicko-indiánského původu. Překonala dětskou obrnu a v patnácti
nastoupila do léčebného programu. Avšak její léčba skončila už za tři roky, kdy
byla vážně zraněna při havárii autobusu. Po nehodě strávila více jak rok na
lůžku, zotavovala se ze zlomeniny páteře, klíční kosti, žeber, pánve, ramena a
zranění nohou. Deprese a bolesti tohoto těžkého období přemáhala malbou, zejména
zmíněnými autoportréty, které malovala z odrazu zrcadla, visícího nad její
postelí. Celkem jich za život namalovala 55. Na otázku proč maluje tolik
autoportrétů, odpověděla:
Protože jsem tak často sama, protože já jsem subjekt, který znám nejlépe.
To
už o ní zodpovědně nemohl říct její manžel, slavný malíř Diego Rivera, ani ještě
slavnější milenec, komunistický revolucionář Lev Davidovič Trockij, který se
svého času v Mexiku ukrýval. Netřeba se divit, surrealismus a komunismus
měly k sobě vždycky blízko.
Frida se stala velmi slavnou, ale byla také nešťastná. Havárie ji připravila
o možnost mít děti, navíc strávila zbytek
života v neustálých bolestech. Nefungovalo tělo, nefungovaly ani vztahy. Pomáhalo
malování a tequila. Frida se naučila skrývat své usoužené tělo s mnohými
jizvami pod volné pestrobarevné šaty, svou bolest pod zářivé barvy obrazů. Oblékala
se i malovala ve stylu původní mexické kultury, kterou mísila s prvky moderního
umění.
Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón ukončila svůj životní boj pravděpodobně
dobrovolnou smrtí 13. července 1954, pouhý týden po 47. narozeninách.
Tak teď znáte ten silný příběh, který se skrývá za touto pokroucenou vázou. Nyní přivřete jedno oko a ještě jednou se podívejte na výsledek mé práce. Snažila jsem se napodobit její krásné šaty, které nosívala v New Yorku, kde mezi šedými ulicemi velkoměsta působila jako pestré zjevení z úplně jiného světa. Snad vám už váza Frida nepřipadá tak vyzývavá a nekonečně kýčovitá.
Autor: Linda Rakytková
Fotografia Fridy Kahlo: Nikolas Muray
Super baba. V piatok 13-teho oslavujeme a vzdáme jej hold. Eva
OdpovedaťOdstrániťIbaže toho 13. zomrela...
Odstrániťto áno, ale bola to tak silná osobnosť, žeby to /aj smrť/ velmi rada oslávila.
OdstrániťSUPER nápad s Fridou. Už len kvetinková čelenka a je dokonalá.
OdpovedaťOdstrániťVeď váza nemá hlavu :)
OdstrániťKrásny článok o Fride. Smutná žena vo veselom oblečení. Babulienka, gratulujem k 4.výročiu blogu a želám Ti veľa úspechov a nápadov.Teším sa na každý Tvoj článok.Ľubica
OdpovedaťOdstrániťĎakujem veľmi pekne za milý komentár i za gratuláciu! Všetko dobré, Baba
OdstrániťAktualne je v Budapesti vystava Frida Kahlo - do 4. novembra... uz chystame "vypravu", srdecne zdravim z Bratislavy, Monika
OdstrániťĎakujem, Monika, za informáciu, už som ju zverejnila aj s odkazom v nasledujúcom článku.
Odstrániť