Podle statistik v roce 2012 v České republice pobývalo kolem jednadvaceti tisíc žen migrantek mezi padesáti a šedesáti lety. Žen ve věku 60 až 70 let bylo méně než 9 tisíc a těch o dekádu starších, jen tři tisíce tři sta. Takže kolem 13 procent z celkového počtu cizinců. Jistě, nejvíce pracovních imigrantek a imigrantů přichází ve věku mladším a produktivním, jenže od prvních imigrantských vln uběhlo už více než dvacet let. Zestárla nejen česká společnost, ale i ta imigrantská. Včetně žen, které se, zdá se, ocitly na vedlejší koleji.
Cizinky v České republice mnohdy nemají lehké postavení − nejeden
výzkum naznačil, že je na trhu práce sužuje nerovné postavení nejen
jako žen, ale i jako imigrantek. Mimo jiné vydělávají méně peněz než
muži imigranti. Jaký vliv na jejich život má zvyšující se věk?
Multiplikují se problémy, nebo pokročilá léta přinášejí úlevu? Na to
jsem se ptala šedesátileté Tamary Selebinky, učitelky hudby z Ukrajiny.
Bylo jí 47 let, když se rozhodla odejít z domova. Momentálně je bez
práce. „Tam u nás byla opravdu viditelná ekonomická krize. Já jsem
pracovala v umělecké škole, žila jsem sama s malou dcerou a dva tři
měsíce jsme nedostávali plat. Dozvěděla jsem se, že by se dalo někam
odjet do zahraničí a začít lepší život. Tady mám už trochu napracováno,
ale samozřejmě to nestačí. Příští rok už budu mít důchodový věk, možná
že to dohromady s ukrajinským důchodem nějakou snesitelnou částku dá.
Dům, co jsme na Ukrajině měli, jsme bohužel museli prodat, a nemáme se
kam vrátit.“
Skupina imigrantek ve zralém věku je sice poměrně
malá, potýká se ale s dost velkými problémy. Týká se to žen v
předdůchodovém, ale i v důchodovém věku. O tom, jaká je jejich pozice na
zdejším trhu práce, mluví Pavla Jakymčuk, sociální pracovnice
komunitního centra InBáze. „Je velmi složitá, velmi těžko nacházejí
uplatnění. Často čelí nástrahám vykořisťování, dostávají výpovědi kvůli
věku, těžce shánějí novou práci. V InBázi jim nabízíme pracovní
poradenství, probíráme společně, jakým způsobem hledají zaměstnání a
jestli se v tom dá něco zlepšit. Existují brigádnické agentury, kde vám
dají dohodu o provedení práce, dohodu o provedení činnosti a žena se tam
může zkusit registrovat, získávat alespoň nějaké krátkodobé práce.
Mohou třeba hlídat děti. Hodně žen všeobecně pracuje v úklidových
agenturách. Teď je takový boom průvodců v cestovním ruchu a zabírají i
překlady, práce v restauraci, vaření národních pokrmů.“
Džana
Popovičová z Organizace pro pomoc uprchlíkům byla koordinátorkou
projektů, které měly za cíl samozaměstnávání žen v předdůchodovém věku.
Říká, že řada z nich se dala na podnikání: „Jestli se cizinka v
předdůchodovém věku dostane na úřad práce, tak má prakticky minimální
šance, že najde zaměstnavatele, který by ji zaměstnal. Tady vůbec nejsou
připravena pracovní místa pro tento věk. V Německu, ve Francii a Belgii
už se na tom hodně pracuje, spousta zaměstnavatelů nabízí zkrácenou
pracovní dobu, možnost zaměstnávání na několik hodin, na půl úvazku a
podobně. V ČR je zatím takových zaměstnavatelů minimum. Stávalo se, že
klientka kdysi uzavřela pracovní smlouvu na menší mzdu a zbytek
dostávala v hotovosti. Takový přístup se především hodil
zaměstnavatelům. Pro ni možná bylo důležité to, že má zaměstnání, vůbec
nepřemýšlela o tom, že přijde čas, kdy bude žádat o důchod a že jí ty
peníze budou chybět při výpočtech. Většina klientek, které k nám chodí,
mají prakticky minimální důchod.“
Působí to depresivně, ale jiný
obraz cizinek-seniorek získáte v klubu Babí léto v komunitním centru
InBáze, kde se tyto ženy setkávají pravidelně spolu s Češkami. Považují
se za nestárnoucí ženy, povídají si o všech možných tématech, která je
spojují, o rodině, lásce, zvycích, mravních hodnotách, zpívají, chodí na
různé kulturní akce, výlety… Jen o důchodu nemluví, protože prý
zapomněly, že jsou důchodkyně – mají hodně energie, elánu, chuť k
životu. O důchodu se radí na sociálním oddělení InBáze a o tom Pavla
Jakymčuk říká: „Většinou moc informací nemají. Některé z nich třeba už
pobírají důchod v zemi původu a přijdou se zeptat, jestli se dá důchod
přesunout sem do ČR. Největší roli hraje otázka, jestli země původu má s
ČR uzavřenou mezistátní bilaterální dohodu. Pokud ano, důchod lze
propojit. Pak je druhá skupina žen, jejichž země s ČR smlouvu nemá, a
tím pádem se vlastně počítají jenom ty roky odpracované tady v Čechách.
Devět
měsíců nebo rok obvykle trvá řízení o starobním důchodu a za tu dobu
cizí žadatelé nemají právo na zálohu. Musí se obracet buď na úřad práce,
nebo se doprošovat dávek v hmotné nouzi. „Ta dávka v hmotné nouzi se
skládá ze tří dávek, příspěvku na živobytí, ten je v této chvíli 2730
Kč, doplatku na bydlení, pak se jedná o dávku mimořádné okamžité pomoci.
Mimo dávky hmotné nouze existuje například příspěvek na bydlení.
Zdravotní pojištění se řeší přes úřad práce. Jinak je to u těch, kteří
nemají trvalý pobyt. Situace pro ni je velmi nepříznivá, protože na
dávky sociální státní podpory nedosáhne z různých důvodů a musí vlastně
hradit komerční pojištění. Případně pokud byla „sloučena s rodinou“, tak
její rodina deklaruje, že mají dostatečné prostředky, aby tady mohla
zůstat. Pokud prostředky nemá, měla by se podle legislativy vrátit
zpátky do země původu. Často se zadlužují, aby se vůbec udržely v bytě
nebo měly na jídlo, životní potřeby. Na druhou stranu lidé nezůstávají
bez podpory, systém výplaty dávek státní sociální podpory, jakkoliv k
němu můžeme mít výhrady, funguje.“
Dát tuto složitou
problematiku do objektivních souvislostí se rozhodlo SIMI neboli
Sdružení pro integraci a migraci. Díky programu Nadace Open Society Fund
Praha, který je financován z Norských fondů, zahájilo dvouletý projekt
Ženy na vedlejší koleji. SIMI na projektu spolupracuje s Fakultou
humanitních studií Univerzity Karlovy a také s univerzitou z norského
Bergenu. Celá řada těchto témat a dilemat se teď má transformovat do
výzkumných otázek. Doktorka Petra Ezzeddine z Fakulty humanitních studií
je vedoucí výzkumného týmu: „V ČR doposud takový výzkum proveden nebyl.
Vycházíme z praxe právníků a právniček ze SIMI, kteří řešili každodenní
problémy této skupiny imigrantek. Výzkum bude kvalitativní a bude přímo
vycházet z výpovědí těchto žen. Potřebujeme dost času na zpracování
dat, takže budeme pracovat s menší skupinkou žen, ale získáme od nich
hlubší informace. Předpokládáme, že budeme komunikovat s 40 až 50
migrantkami. Ve výzkumu se primárně zabýváme ženami z bývalé Jugoslávie,
protože tato skupina je vnímaná jako velmi úspěšně integrovaná do české
společnosti. Zároveň se ale jako jedna z prvních potkává s problémy
souvisejícími se stárnutím. Pokusíme se zachytit jak předdůchodové, tak i
jejich důchodové období.“
Pavla Hradečná, programová ředitelka
Sdružení pro integraci a migraci, míní, že tato skupina žen opravdu
zůstává zcela stranou zájmu českého státu: „S lehkou nadsázkou by se
dalo říci, že česká společnost ještě nepostřehla, že ta skupina žen může
mít nějaké specifické problémy. Tady je potřeba podívat se na to v
kontextu celého přístupu ČR k otázce rovnosti žen a mužů. I tady ČR
pokulhává, což je zřetelně vidět právě na trhu práce. Vzhledem k tomu,
že si problém uvědomujeme a každodenně se setkáváme s ženami
migrantkami, rozhodli jsme se zamezit negativním důsledkům jejich
nepovedené integrace. Chceme pomoci ženám, posílit jejich postavení ve
společnosti, zajistit jim rovná práva a samozřejmě chceme i přiblížit
téma genderu v migraci.
Chceme se zaměřit na výzkum v kategorii
žen nad 60 let, věnovat se analýze veřejných politik, a pokusíme se i
pomoci zlepšit vzdělání sociálních pracovníků, kteří potom budou
přicházet s těmito ženami do styku. Velkou část našeho projektu bude
tvořit i komunikační kampaň, protože se domnívám, že informovaná
veřejnost nám potom může pomoci tlačit na změnu legislativy.“ Bez
legislativních změn se tento problém vyřešit nedá. SIMI chce předejít
problémům jako je třeba bezdomovectví nebo totální chudoba a život na
okraji společnosti, které jsou známé ze států s delší migrační historii.
Je potřeba si uvědomit, že s vyšším věkem imigrantek stoupají
diskriminační důvody a velice záleží na tom, jak zareaguje český stát.
BULLETIN SLOVO ČÍSLO 04/ 2014
text: Goranka OljačaZdroj: http://slovo21.cz/index.php/vybirame-z-bulletinu-slovo/371-zeny-na-vedlejsi-koleji-imigrantky-v-predduchodovem-a-duchodovem-veku
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára
Ďakujem vám všetkým za komentáre. Komentovať môžete i anonymne, bez google účtu. Pripojte však, prosím, aspoň krstné meno alebo pseudonym :)
Môžete sa prípadne pýtať i prostredníctvom e-mailu, rada vám zodopoviem na otázky: babieleta@gmail.com
Móda nemá vek! Zdraví Baba